První červnový den se v obci Dolní Morava nedaleko Králík sešli členové a příznivci IKČR

na svém v pořadí již 85. sympoziu. Hlavním hostem, který přednesl první sdělení nazvané

„Implantology and Bio HPP Prosthetic Restauration“, byl přední chorvatský implantolog

Matko Božič, DDS, DMD, MS. Věnoval se tomu, co je v dnešní implantologii považováno

za nejdůležitější ‒ estetické stránce rekonstrukce chrupu. Dokonalý estetický efekt vychází z

těsné spolupráce lékaře, pacienta a zubního technika. Komunikaci lékař ‒ technik může

usnadnit nejen kvalitní fotografie, ale i videozáznam. Nutnou součástí předoperačního

vyšetření je CBCT. Autor rozlišuje oválný, trojúhelníkový a obdélníkový tvar obličeje a jemu

přizpůsobuje tvar umělých zubů. Ten ovlivňuje nejen estetiku úsměvu, ale musí ladit i s

temperamentem pacienta (cholerik, sangvinik, flegmatik či melancholik).

Následoval pražský přednášející MUDr. P. Kříž, Ph.D., který se soustředil na problematiku

augmentace a implantace v distální maxile. Překážkou implantace v této krajině je čelistní

dutina. V nekvalitní subantrální kosti autor nedoporučuje krátké implantáty. Pokud je nutný

sinus lift, provádí jej v 82 % v jedné době s implantací a ve více než polovině případů

montuje již při implantaci vhojovací válečky (jednofázový postup). Jako augmentační

materiál používá kostní substituent bez příměsi autogenní kosti. Laterální sinus lift indikuje

při subantrální kosti nižší než 5 mm. Je-li kost vyšší, dává přednost uzavřenému liftu.

Augmentační materiál musí vždy naléhat na palatinální stěnu čelistní dutiny, protože

osifikační procesy vycházejí z kostního ohraničení antra. Piezochirurgii při těchto zákrocích

nepoužívá, neboť operaci příliš zpomaluje. Hybridní náhrady neindikuje pro nízkou

dlouhodobou úspěšnost.

Odpolední program zahájil MDDr. Š. Belák z olomoucké stomatologické kliniky. Svoji

přednášku věnoval nové klasifikaci parodontálních a periimplantátových onemocnění. Popsal

indexy objektivizující stupeň poškození parodontu. Zmínil se o stagingu (I ‒ IV) a gradingu

(A ‒ C) parodontopatií. Upozornil, že termín biotyp gingivy by měl být zaměněn za vhodnější

termín fenotyp gingivy. Zatímco klasifikace parodontopatií je detailně propracovaná,

klasifikace poškození periimplantátových tkání nepřinesla nic nového.

Odborné jednání zakončil prof. MUDr. A. Šimůnek, CSc., 11. dílem seriálu O čem se píše.

Tentokrát trojice diskutujících lékařů na „horkých křeslech“ (MUDr. J. Novák z Mladé

Boleslavi, MUDr. M. Ciboch z Prahy a MUDr. P. Kříž, Ph.D., z Prahy) řešila otázku kolik

implantátů je třeba k náhradě celého zubního oblouku. Z obsáhlé diskuze vyplynulo, že názor

diskutujících je spíše konzervativní. Přítomní implantologové nepreferují redukovaný počet

implantátů, ale dávají přednost šesti i více fixturám pro horní čelist a pěti fixturám pro dolní

čelist. Důvodem je zejména potřeba rezervy pro případ selhání některé z fixtur. Krátkých

implantátů se spíše obávají. Tilted (šikmo zavedené) implantáty naopak využívají bohatě a

oceňují zejména překvapivě vysokou stabilitu marginální kosti. Používají výhradně „one-

piece“ můstky, pro segmentované můstky nevidí důvod. Suprakonstrukce spíše šroubují, ale

fixace cementem není výjimkou.

Sympozium IKČR bylo zdařilé, posluchači získali množství nových informací. Zprávy o

dalších akcích IKČR najdete jako vždy na stránkách ikcr.cz.

prof. MUDr. A. Šimůnek, CSc.

Hradec Králové